Staré story - Obloha mužů, Obloha dětí a žen

31. října 2015 v 14:01 | Marka |  Staré story
Jak jsem psala v předchozím článku, tak jsem se rozhodla věnovat tento článek blbinám, co mě napadlo, když jsem byla ještě malé štěňátko. Absolutně nevím, jak mě napadl název mého díla, proto se mě prosím vás neptejte. Takhle to zní celkem inteligentně, ale věřte, že až si přečtete alespoň část, tak vám dojde, že to moc smysl nemá. Upozorňuju dopředu, že nic nebudu upravovat a všechno přepíši ze starých papírů! Dokonce i s chybami. Opět upozorňuji, že smysl vět občas fakt nehledejte! Radši pro tuto ostudu sem nebudu dávat celý příběh, protože bych se hanbou propadla.
A jak že jsem se dostala ke svým starým příběhům? Vlastně jsem se chtěla vždycky k nim vrátit (do té
doby, dokud jsem věřila, že má smysl pokračovat), a tak jsem si je schovávala do krabic. Doteď je mám na skříni v pokoji, ale nevšímám si jich. Jsou tam zbytečné. Už jsem ani nevěřila, že je někdy otevřu! Ale teď je příležitost a já si jí nenechám ujít. Je dost možné, že z těch tří krabic (ve kterých jsou asi jen dva tři papíry) nakonec udělám mnohem víc než jen 3 články, ale spíš očekávám, že až zas jednou budu uklízet v šuplíkách, tak se něco najde a hodím to sem. Nedivte se občas úsměvným začátkům, protože to nejvtipnější se mi stejně povedlo asi ve druhé třídě. Ta povídka byla o jednorožci (jak typické) a začínala slovy: "Néé, ten jednorožec nesmí zemřít!". Jelikož jsem tím pobavila dost lidí, tak jsem se pak snažila o hlubší význam povídek, jenže v osmi letech nikdo nemá takový rozum. Musím ovšem říct, že mě všechny ty povídky celkem posunuly dál. Většina povídek vznikla večer před spaním nebo ve sprše nejprve v mé hlavě a pak až na papíře. Stejně tak vznikl první díl Jdu si pro tebe. Většinou jsem s nimi pak nic nedokázala, tak pevně doufám, že nyní ano. Realita je stejně hnusná ošklivá věc.

Obloha můžu, Obloha dětí a žen:
Jediné, na co si ohledně této povídky (psané s úmyslem, že ji jednou vydám jako knihu
- ach ty dětské sny) vzpomínám je, že Obloha mužů měl být první díl a Obloha dětí a žen
druhý. Nejsem si jistá, ale mám pocit, že to mělo být z období druhé světové války. Nej-
spíš asi jakási oblast USA, kterou jsem pletla dříve do všech mých příběhů (teď ji ne-
mám ráda). Jména jsem vymýšlela asi tak jako název, proto vás ještě jednou prosím,
abyste se mě na to neptali.


1. Kapitola - Nebesa:

Můj příběh začíná tím, že děti, ženy a muže zasáhla katastrofa. Ženy plakaly a děti utíkaly pryč, aby mohli pozorovat nebesa. Muži balili na dalekou cestu. Proč? Proč mluvím o nás, jako o mužích? To, že jsem přežil, byl zázrak. Někteří z mužů vlasti, které jsem poznal, neměli takové štěstí. /pozn.: teď mi řekněte, jak jsem v tolika letech mohla o tomhle uvažovat :D/
***
Týden před tím, než před můj dům zastavilo nezvykle červený automobil /pozn.: ano, přesně tak to tady mám napsaný/, přišel mi dopis. Měl jsem sedm dnů na to, abych zdělil obsah mé rodině. Šli jsme ještě ten den na Pomerančový trh /pozn.: vím, už jsem s tím otravná, ale Pomerančový trh zní fajn a trhle/. Za normálních okolnostech se tam prodávalo ovoce a především pomeranče. Ale teď tam byla pouť. V mích dávných vzpomínkách je to rozmazané, ale přece z toho vyčtu bolest a další pocity.
"Otče," měl na mě prosbu můj syn, "vezmeš mě na kolotoč?"
V hlavě mi zní tón hlasu Masona. Zavřel jsem oči a uvědomil si, že tohle už nikdy nemusím uslyšet. "Jistě synku."
Sedl jsem si do většího sedátka vedle Masona. Roztočil se se mnou nejen kolotoč, ale tehdy i můj život.
Z kapsy kabátu mi dopis vítr vyfoukl. Letěl, letěl tak, jako by měl letět přímo pod nohy Lee, která ho vzala a přečetla si od koho je. Poté mi ho navrátila zpět do vnitřní kapsy kabátu.
Otočila ke slunci své hnědé oči a řekla téměř neslyšně: "Miluju tě." Nic víc z jejích rudých krásných úst nevyšlo. Mason to nechápal. Museli jsme odjet domů.

Myslím, že to jako ukázka stačí. Pak tu mám ještě asi dva odstavce, ale ty jsou téměř zbytečné.
Opravdu mě pobavilo, že jsem přemýšlela nad tímhle, taky mě pobavily chyby. Jen chci závěrem
dodat, že nikdy jsem nevymyslela, jak by měl vypadat druhý díl. Jen jsem věděla, že by yl z po-
hledu jeho ženy Lee a jeho syna. Nikde nemám poznamenané jméno hlavního hrdiny. Škoda.
Každopádně doufám, že i vás to tak pobavilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 31. října 2015 v 14:20 | Reagovat

Já jsem si vzpomněla na mé staré příběhy, když si je můj spolužák začal číst na IVT. Musím říct, že mi bylo vážně trapně. :D
-CrazyJull

2 Ela Ela | Web | 7. listopadu 2015 v 21:47 | Reagovat

Já své první výplody číst nedokážu - většiny z nich jsem se dokonce zbavila, protože jsem se na to nedokázala koukat a věděla jsem, že už z toho nikdy nic lepšího nevzejde. :D

Tohle ale není špatné. Abych pravdu řekla, celkem mě teď zajímá, co se s těmi postavami stane.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama