Intr

19. června 2016 v 18:22 | Marka |  Čtyři roky v kostce
vintage, bed, and hipster imageKupodivu jsem se konečně rozhoupala po takové době napsat první článek na téma týdne. Ne že by se mi snad témata nezamlouvala (někdy opravdu ne, ale spíše jsem nic nenapsala kvůli nedostatku času). Co mě k tomuto článku přimělo? Rozhodně asi to, že jsem si přečetla jiný článek, který byl inspirovaný místností, pokojem. Připomělo mi to můj dřívější život a současný. Vyběhlo mi v hlavě porovnání a pomyslná časová osa těchto období. Celkem dost se toho změnilo na základě místa, kde přebývám většinu svého života.

Teď, i když to často nedělám, vám odkryju část toho, co se za poslední rok dva změnilo v mém životě, část informací o mně. Nerada to dělávám, teď - v souvislosti s tím, co se okolo mé osoby dělo/dějě - moc lidem nedůvěřuju, ale nebudu blbá a na net vyvěsím jen minimum toho, co se skutečně stalo tudíž jen špičku ledovce. Koneckonců na můj ask píšu taky dost věcí, co si může přečíst každý, tak proč ne sem? Možná tu je to více v bezpečí, protože o blogu neví ten, komu to neřeknu.

Pozn.: Jména v textu, jelikož mám přezdívky, abych neudávala jména, jsou psané kurzívou.


always, bye, and stan image

Vím, že je začátek léta, nebojte se. Normální nejsem, ale pojem o čase ještě mám. Každopádně tohle byla věta (ale v češtině), kterou jsem si říkala 1. 9. 2015. Fuu, to je času, co uteklo. Strašně moc jsem chtěla - to si pamatuji do teď dost živě -, aby léto neskončilo. Nechtěla jsem do školy, protože to znamenalo, že ze mě bude středoškolák, budu muset poznávat nový režim, pojedu na intr, osamostatním se a budu muset všechno víceméně v Pardubicích, ve městě perníku, řešit sama. Na druhou stranu jsem se těšila na pokoj s nejlepší kamarádkou.

Než jsem odcestovala do Pardubic, prožila jsem strašně hezký školní rok - ovšemže plný zklamání i příjemných překvapení. Například nesnášela jsem určitou partu svých bývalých spolužaček a moje éra punku se rozjela právě na začátku devítky, kdy jsem se vědomě rozhodla poslouchat (kvůli sobě, ne jiným) právě tuhle hudbu. Díky mojí Lásence Housence jsem poznala rychleji některé kapely a taky se dostala mezi komunitu. Díky Redheadce jsem se cítila jako doma, byla jsem na spoustě koncertech. Je to složitější příběh plný napětí, čekání na první koncert, vlastně největší zásluhu měl strejda, který mě doprovázel jako strážný ďáblík na akce.
Největší překvapení nastalo pro všechny 21. 2. 2015 (můj úplně první koncert, kde hrály skupiny - SPS, Tüchel ze Švýcarska -, které fakt miluju), ten den, ten večer a ten datum si pamatuju naprosto přesně. Začal tam náhodou můj vztah s mým nynějším klukem (žádný jiný nikdy nebyl, takže...), což už bude 21. 6. 2016 rok a čtyři měsíce (což je překvapení opět). Tenkrát jsem byla asi dost naivní, ale jsem za to neskutečně ráda. Proč naivní? To je jiný příběh (sice jsme si psali cca 2 měsíce, ale viděla jsem ho tam podruhé, přičemž první setkání byl neskutečný trapas, protože mě dokázal tak znervóznit, že jsem na něj ani nepromluvila - a taky jako bonus to byl můj nápad, že se sejdeme).
Taky jsem poznala budoucího nejlepšího kamaráda Rybičku. Doteď si taky vzpomínám na první dojmy, živě mám před očima, jak mě Rybičkův kamarád (a i můj nynější kamarád) Č*rák - jak mu zvesela říkám - dokázal rozesmát a naštvat zároveň. Strašně moc lidí jsem poznala, se spousty jsem se seznámila nově, ale taky dost lidí jsem objevila ze své minulosti.
Napsala jsem úspěšně přijímačky. Vypadla ze základky a užívala jedno z NEJLEPŠÍCH a NEJDOBRODRUŽNĚJŠÍCH lét vůbec. Mám z něj tolik fotek, vzpomínek a historek, které je fajn vytáhnout do rozhovorů s některými bohémy, protože i oni uznají, že mám zábavné historky. Zvláště pak, když Rybičku jsem poznala v den, kdy krmil rybičky v nádrži na jednom legendárním místě po perné akci a zápase s pivem (od té doby mu říkám Rybička), nebo když o půl roce později na akci, kde jsem byla opět taky, spadl za jeden večer dvakrát v oblečení (a to skoro na akcích nepije) do rybníka.
Prožila jsem nádherné léto s mým klukem, za které jsem fakt ráda. Užila jsem si kapely na festech. Těšila jsem se na intr přiznávám. Paradoxně tyhle super časy byly asi prvním hřebíčkem (nebo posledním?) do rakve.

http://67.media.tumblr.com/41625a18ec04033c7d1c962a8aa54881/tumblr_nav90iT4kb1qig116o1_1280.jpg

Nevím, jestli v tu chvíli to byl velký zlom nebo ne, ale s kamarádkou, se kterou se teď hodně bavíme, jsme se rafly. Zlatý Revítr si každopádně před pár týdny uvědomila a to i já, jsme zjistili, že si máme co říct. Obě dvě jsme se změnily tak, že se nyní lépe chápeme a je to úžasné. Nic jsme si nevyčítaly, uzavřely jsme to jako hotovou věc. Mám jí ráda čím dál víc. No v tu dobu jsem přišla o ní jakožto kamarádku a teď si zpětně můžu říct, že to byl druhý hřebíček. Naštěstí teď, což bych mohla napsat ke všem bodům, jsem se začala zase více vídat s mojí Blondie, kamarádkou, s kterou jsme na sebe neměly moc času kvůli její nemocnosti.

Třetí hřebík. Pokoj s nejlepší kamarádkou nedělá dobroty (zvláště pak, když jste já). Po nějaké době vám spadnou růžové brýle, dojde vám, jaký je ten druhý, že nejste ideální. Asi jsme se obě dvě i hodně změnily a já se dala do ústraní. Stala jsem se strašně velkou introvertkou, i když jsem opravdu extrovert, což je pro mě teď strašně těžké v některých směrech. Na to navazuje další odstavec.

Udělala jsem hodně chyb, ale tím nechci říct, že jsem jediná. Každopádně jsme se s Redheadkou přestali bavit tak hodně jako v minulým roce. Když jste pak na pokoji dvě hodiny v hrobovým tichu, sejme vás to. Možná je to ta má uzavřenost a vyvolání pocitu u ostatních, že mě nezajímají. Čtvrtý.

Zjistila jsem, že ve městě, které jsem kvůli střední opustila, jsem nechala všechny opravdové vztahy za sebou. Vše mě utvrzuje, že teď navazuji jenom povrchní vztahy, nebo se dřívější vztahy změnily na povrchnější. Dost mě to ničí, můžu si za to asi sama, ale hlubší vztahy dokážu navázat jen s lidmi, se kterými jsem měla co dočinění (v dobrém slova smyslu) už v minulosti. No, stává se to číslem pět.

Kvůli intru se nenacházím moc doma. Jelikož trávím dost času se svým přítelem, tak mi ochladl vztah i s rodiči. Štve mě to, ale mám svoje důvody, proč to nechávám tak, jak to je. Mohla bych to změnit... Ale na úkor něčeho dalšího. Šest.

Sedm. Deprese. Nevím, jestli tomu lze takhle říkat, ale když si vzpomenu, jak jsem trávila čas v devítce, jak jsem dokázala žít naplno a vytřískat všechny ty super zážitky z každého tmavého sychravého dne, tak mě to v realitě úplně vydeptá. Vlastně když k tomu přidáme i problémy s časem, co se týče mého vztahu, tak se divím, že jsem ještě v pořádku. Dokážu se v nich koupat stejně jako v krvi mých nepřátel, hh.

Osm. Stres z učení.

Devět. Buzerace, vypadávající wifi, nekontakt s ostatními lidmi, unavenost, málo spánku. NEDOSTATEK ČASU NA KONÍČKY. Aspoň, že spolu teď s Blondie koukáme na filmy (od Prciček až po Dlouhou cestu dolů - luxusní film) Málo kávy. Takže jsem chodící zombie.


Deset. Holčina (je strašně fajn a chytrá - o to nejde) s příjmením Hřebíčková, hh.

Všechny výše popsané "hřebíky" se pro mě staly "důvodem" do pomyslné rakve. Teď už fakt jenom čekám na pořádný odpočinek o prázdninách, protože se cítím strašně unavená. Nejen fyzicky ale hlavně psychicky, je to náročný zvládat tohle všechno najednou, protože když zlepším jednu "frontu", zhorší se ostatní. Můžu se z toho zbláznit. Ale snažím se to zvládnout, taky jsem teď začala psát (pokud jste si nevšimli), takže se mám mnohem lépe, čerstvě. Vím, že teď se během léta všechno zlepší. Bude zase dobře. Budu prostě šťastná.

Doufám, že se vám článek líbil, protože až zjistí dotyční, co jsem o nich sem napsala, zabijí mě. Zdravím Rybičku, Lásenku Housenku, Redheadku, slečnu Hřebíčkovou, Zlatýho Retrívra, Č*uráka a Blondie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. června 2016 v 20:13 | Reagovat

Tak to opravdu potřebuješ prázdniny... Pro mě paradoxně bude příští rok trochu těžší a stresující - v cizině - , tak se trochu bojím, ale i neskutečně těším. A budu poprvé na intru, takže se po přečtení tvého článku víc bojím :D

2 Anett Anett | E-mail | Web | 19. června 2016 v 21:36 | Reagovat

Pěkně napsané. Tolik zážitků za tu únavu určitě stojí...vzpomínky k nezaplacení. :-)
PS: Přeju krásný prázdniny.. :-)

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 19. června 2016 v 21:49 | Reagovat

chce to oddech:-)
sice do školy už nějakou dobu nechodím, ale takhle nějak se taky cítím, vyčerpaná, unavená,lidi kolem mě jsou ty hřebíky do rakve...ale pak přijde pěkný slunečný den, jdu na zahradu a hned mi je veseleji:-)

s těmi vztahy tě chápu, horší to je jak lidi začnou chodit do práce, odstěhují se, založí rodiny..je to jiné, s málo kým se stýkám...můj nejlepší kamarád je vlastně můj přítel

4 Tanhaya/Fanynka witch Tanhaya/Fanynka witch | Web | 20. června 2016 v 19:05 | Reagovat

Doufám, že ti prázdniny a zasloužené volno opravdu pomohou a vše se vyjasní, snad to bude v pořádku.
Život bývá těžký, ale nesmíš to vzdát:).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama