Nenahraditelní

4. června 2016 v 22:11 | Marka |  Neobvyklé
"Pokud chcete být nenahraditelní, musíte být odlišní." - Coco Chanel

Jednoho dne se všichni probereme a zjistíme, že celý život děláme něco, co nechceme. Ať už půjde o závislosti na alkoholu, drogách, kofejnu, cigaretách, nebo půjde o nenávist k naší práci.
Pak se probereme další den. Zjistíme, že jsme o něco víc staří.
Pak se vzbudíme o další den později a zjistíme, že se v nás prohlubuje nenávist k životu, nebo melancholie a smutek. Začneme si vyčítat, že nejsme jiní a ještě než půjdeme spát, probrečíme desítky minut. Budeme řvát jako malé děti do té doby, dokud to ze sebe nedostaneme - prací, hudbou, hraním na nástroj, kreslením, zpěvem, sprchou...
Další den, když budeme vstávat, budeme dělat, že se nic neděje. Uplyne nějaký čas, než nám dojde, že stále nejsme šťastni. Pak nám spadnou růžové brýle posazené už takhle nakřivo a padne na nás tíha celého světa - celosvětové události, plížení nebezpečí v ulicích, strašní kantoři našich dětí, nebo deprese a drogově závislí kamarádi.
Chvíli, ještě pár týdnů, nám bude v hlavě šrotovat, co je špatně.
Třeba nám svitne a dojde nám, že štěstí je volba, že nežijeme podle toho, jak chceme my sami, ale honíme se za jistotami dnešní doby (kdy beztak žádné nejsou) a za hodnotami, které máme jen kvůli lidem okolo nás.
A pak nám padne zrak na kalendář. Vystane otázka: "Co jsem dělal celý život?"
Chceme zažít takovýhle život? Chceme jednou vstát z postele s tím, že nadešel den D?
ŠTĚSTÍ JE VOLBA, a přesto dokážeme lamentovat ve chvílích, kdy bychom měli být pouze zticha a vybrat si, jít si za tím, věřit a být plni optimismu. Mně to ale nejde. I když jsem došla k tomuto odkazu dávno, nějak pořád narážím na věci, co mi brání. Třeba to jsem v důsledku já, kdo brání svému rozletu. Kdo ví?
ČLOVĚK MÁ DĚLAT TO, CO CHCE. Proto jsem začala být sama sebou, ale přesto mám pocit, že jsem někdo jiný. Asi se hledám a brání mi v tom časový úsek mého "volného" času. Jednoho dne chci zažít naprostou svobodu. Ale ona neexistuje. Bude na ní ještě někdy čas?
Jednou chytím svůj balónek a už ho nepustím. Prostě odletím s ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama