Čtyři roky v kostce

Intr

19. června 2016 v 18:22 | Marka
vintage, bed, and hipster imageKupodivu jsem se konečně rozhoupala po takové době napsat první článek na téma týdne. Ne že by se mi snad témata nezamlouvala (někdy opravdu ne, ale spíše jsem nic nenapsala kvůli nedostatku času). Co mě k tomuto článku přimělo? Rozhodně asi to, že jsem si přečetla jiný článek, který byl inspirovaný místností, pokojem. Připomělo mi to můj dřívější život a současný. Vyběhlo mi v hlavě porovnání a pomyslná časová osa těchto období. Celkem dost se toho změnilo na základě místa, kde přebývám většinu svého života.

Teď, i když to často nedělám, vám odkryju část toho, co se za poslední rok dva změnilo v mém životě, část informací o mně. Nerada to dělávám, teď - v souvislosti s tím, co se okolo mé osoby dělo/dějě - moc lidem nedůvěřuju, ale nebudu blbá a na net vyvěsím jen minimum toho, co se skutečně stalo tudíž jen špičku ledovce. Koneckonců na můj ask píšu taky dost věcí, co si může přečíst každý, tak proč ne sem? Možná tu je to více v bezpečí, protože o blogu neví ten, komu to neřeknu.

Pozn.: Jména v textu, jelikož mám přezdívky, abych neudávala jména, jsou psané kurzívou.

Letním vůním pivo kraluje tu

5. června 2016 v 18:17 | Marka
Bude končit školní rok. Co to znamená? Všichni si po všech velkých písemkách odpočineme. Pojedu na různý festy, akce, kde se zreaguju... Nevím, jestli vás to zajímá, no můžu to zkusit.
Chtěla bych fotit, ale nevím, jestli si budu s sebou brát foťák, ale chtěla bych. Mohla bych pak ukázat i tu ty nejhezčí fotky.
Taky budu chodit na brigádu, takže do září budu mít vlastní notebook a třeba se tu zastavím párkrát do týdne. A už se mě nezbavíte. Třeba tu bude víc článků.
No nejprve mi držte palce, aby mě nezastavily spalovací motory, rovnice, obecná anorgána a číslíčka s celou abecedou v matematice.
Chystám teď nějaký články, trochu úvah se tu objeví a možná i další díl povídky, který možná ani nikdo nečte. Každopádně můžete se těšit na některé nové věci na blogu. Našla jsem si pár citátů, které připojím ke článkům a třeba si změním i design na něco složitějšího.
Krátký článek, že? Já ani nepočítala, že budu umět napsat delší článek, ale mrzíte mě.
Zatím čaute, mám tenhle blog ráda a o prázdninách vás tu budu otravovat.

Ze staré kaluže do nové

23. února 2016 v 14:20 | Marka
Asi všichni školou povinní (i nepovinní) ví, že pololetí/půlka semestru je pryč. Nechodím sice na vysokou, ale dokážu si živě představit ten stres pro všechny. Ty písemky, co jsou konečně za mnou (a přichází zas nový a nový), mi daly (dávají) pořádně zabrat, a tak píšu zdrcená, ale živá z vězení ve stínu těžkých mříží. Beze srandy. Sedím v lavici, čekám na cizojazyčnou smrt nudou, než si přivalí do hodiny náš angličtinář PoPík (vzniklo to z jeho jména a příjmení). Ne, že by mě snad anglina jako taková nebavila, ale když probíráte (beze srandy!) "HAVE TO", tak vás to unudí po těch letech, co jste slyšeli ten samý výklad. A s učitelem je občas i sranda, navíc má celkem fajn hudební vkus.
Takže... Co vysvědčení? Asi očekáváte, jak se budu dlouze rozepisovat o pocitech ze známek, ale já nějak nemám potřebu. Zkrátka jsem to uhrála na šest dvojek, čili vyznamenání.
Jen tak bych řekla, že tatínek mi následně řekl, že když jsem z toho v hajz*u, ať se na o vykašlu, že vyznamenání mít nemusím. Uvidím.
A náš nejodpornější předmět? Ne, nejde o technickou přípravu, ani o matiku, což je co říct, páč se mi teď leccos nepovedlo, fyzikálni či biologické laborky, i když TeP je hnusný předmět. A na FyzC a LBio máme divný učitele. Překvapivě jde o ZSV (Základy Společenských Věd); díky učitelce překonaly.
Její hodiny... TO PROSTĚ ZABÍJÍ. Ona má zvláští výklady, ale popsat nejdou. Jen jaksi její chování popisuje půlka přiznání.

Takže hodina ZSV je pro mě hodina pobavení, anebo utrpení, rozčílení.
Takže lítám ze staré kaluže do nové. Občas přijde něco, co se mi povede, někdy zas něco, nad čím se jde pouze pousmát. Myslím, že pro dnešek o škole dost. Konečně mám prázdniny, i když stejně mám do školy hafo věcí na dodělání, tak prokrastinuju.
Zatím, Vlkodlak se loučí. Což je vlastně poukázání na písničku od Wanastovek (Vlkodlak).

Marka

Spíš ve vězení

16. listopadu 2015 v 20:55 | Marka
Krom reality je taky škola vězení. Přidala jsem z čirýho zoufalství další rubriku, protože mě inspirace zanesla až do nebezpečných vod. Rozhodnutí, že napíšu něco na téma škola, přišlo z čistého nebe. Třeba tak zmapuju ty čtyři roky, co budu zavřená s těmi samými lidmi až do pozdních odpoledních hodin v jedné místnosti, přikovaná k jediné zpropadené židli (ano, začínám tohle slovo milovat).
Vlastně budu proplouvat střední školou, ve které používám hlavně levou hemisféru. Od té doby, co jsem tam a oxiduju (haha, když jsem na chemičárně, asi se ode mě nic jiného nečeká) úspěšně v lavici, tak mám potřebu realizovat svojí pravou hemisféru. Často mi hlavou probleskne nápad, co psát, co kreslit (s tím bych to tedy moc nepřeháněla, protože toho mi ten nahoře zas tak moc nenadělil) a co si poslechnout za hudbu - jenom dneska mě to jaksi minulo.
Nechci psát takový ty klasický články o tom, jak jsem si sedla do lavice a okamžitě mě začalo všechno vys*rat, nebo jak takhle jednou při hodině matiky mě chytl sebenas*rací záchvat nad mojí vlastní blbostí. Ne. Rozhodně ne. I když někdy si člověk musí/chce postěžovat.
Neřekla bych, že v psací formě umím člověka nějak extra rozesmát, možná i to zvedání nálady dělá mým článkům problémy, ale i v tomhle chci trochu trénovat, že jo? Takže se o to budu snažit, protože občas ty zážitky z fyzky trochu jinak stojí za to.
Hádám, že všichni máte těch keců z vaší školy plný zuby, proto vás nebudu nutit moje články žrát od shora dolu (haha). Takže pokud to nikoho nebude zajímat, dobrovolně to vzdám.
A abych splnila svůj díl práce na tomhle článku, musím se podělit o našeho učitele fyziky. Mluvím o něm často, protože díky němu nám do života, světe div se (na internetu tohle ustálené slovní spojení píšou takhle, takže tomu budu třeba i věřit, že se to píše takhle), hustí nám do hlavy i praktické věci ze života. Občas jeho forma učení fyzky (není to překlep) je dost morbidní. Nebo je tak zjednodušený, že to chápou i imbecilové, jako jsem já. Pokud se s ním učíte zákon setrvačnosti, dozvíte se i o tom, jak si zapnout bezpečnostní pásy. Taky vám prozradí, co se stane, když povezete svůj čtyřnohý zázrak na klíně na předním sedadle a narazíte. Zkrátil to asi do osmi slov: "Budete mít v obličeji kaši z vašeho miláčka." Morbidní, že? Ale účinné, tipuju, že všichni v naší třídě už vědí, že když si dáte pekáč buchet od maminky na "roletu" v kufru pro babičku a narazíte, může vám vesele ufiknout hlavu, protože bude mít v rychlosti 5x-10x větší hmotnost. Taky vás nutí dávat pozor a učit se na každou hodinu. Musím říct, že jsem se nesetkala s tak přísným a zároveň dobře učícím učitelem jako je on. Na jednu stránku ho nemám ráda a na druhou stránku ho fakt zbožňuju, protože si konečně z hodin fyzky něco odnáším.
Marka
 
 

Reklama