Moje kecy

Honey, work, music, start and end

22. srpna 2016 v 11:42 | Marka
Slíbila jsem hory doly. Místo toho tu je nějakou dobu prach a pustina. Proto jsem se rozhodla udělat rychlý článek. O čem? O tom, co jsem slíbila, ale zároveň i o věcech, co se dějí/děly až o prázdninách.

Dále: brigáda, reklama (moje oblíbená :D neděste se), hudba, Kunčický kravál,...

Honey

Jméno: Honey
Pohlaví: fenka (logicky)

Sladká jako med? Jistě, ale taky pěkná mrcha. Narodila se 22.1. 2016 - takže je ve stejný den jako já. Mám jí ráda, ale někdy jí mám až po krk. Škoda, že občas mi sahá tlamou opravdu až ke krku. Skáče jak tele, nožičky má skoro na pérkách. Je prčovní, když si hraje. Kdybych spočítala náklady, tak krom jídla a hraček, se nám prodraží, kdybychom měli spočítat i škody. Jasně, že rozhryže častěji bezcenný věci, ale někdy se jí povede vyštrachat něco, co člověk používá téměř každý den (vanička na prádlo). Ovšem má až moc chytrý pohled, dokáže člověk naštvat, ale i rozveselit. Skoro mám někdy pocit, že je to jako s dítětem (ale dítě vyroste a občas i dostane rozum, pes bohužel - a možná bohudík - vždy zůstane tím věrným společníkem, který vám oslintá ruce, když to nejméně čekáte).

(Věčné) léto

1. července 2016 v 20:55 | Marka

Uprostřed zimy jsem v sobě objevil věčné léto.

Doufám, že začíná ve mně růst teplota, že ustoupí chlad a já v sobě objevím večné léto (nemluvím v žádném případě o orientaci). Kdysi jsem ho cítila uprostřed hrudi, cítila jsem ho v sobě v každé tepně, žíle, cévě. Teď skončil školní rok a já začínám mít zas pocit, že mohu být šťastnější než předtím celý rok. To je prostě báječný pocit!

A to jedno letní ráno se nic nezdálo nemožné.

Hlavně chci mít čas víc na všechny aktivity, co miluji. Hodlám každý den pokořit nějaký zážitek, který chci uskutečnit dlouho.Půjdu letos do druháku, teď mám docela dost hezké vysvědčení (5 dvojek... šprt... ehm...). Musím si vymyslet plány na každý den na tohle léto. Musím. Strašně jsem tohle léto potřebovala a těšila se na něj.
Už mám na blog vymyšleny 4 články. Možná 5. Nejprve fotky, které vám odkryjí, co se stalo v červnu. Poté tu mám připravený jeden průzkum, popsaní festu, natáčení videoklipu a spoustu dalších věcí. Nemohla jsem se rozhoupat k tomu všemu už včera večer, i když jsem teda blog měla otevřen asi 4 hodiny. Tak jsem se rozhodla dnes, že napíšu alespoň tohle málo. Taky už plánuju další článek na téma týdne (nevím, jestli na tohle, ale dostanu se k tomu). Myslím, že teď mám dost kreativních nápadů na léto.
Ten průzkum použiju jako článek jen za předpokladu, že se zúčastníte vy. Proto je důležité, kdyby vám nevadilo objetovat mi 5 minut svého volné času, nebo zkrátka 5 minut ze svého života (místo bezduchého prohlížení facebooku). Kdyby se vás přihlásilo míň jak 5, tak se na to vykašlu. Takže hlasujte prosím v anketě o něco níž pod tímto článkem.
Jdu makat na tom zbytku, možná se tu i objeví nějaký hlubší článek na přemýšlení, ale to už moc nevidím. Zatím zdárek.

Marka (?)

Ohlédnutí

11. června 2016 v 15:26 | Marka
Zase jsem si řekla, že se budu učit, ale prd z toho. Místo toho se tomu vyhýbám a začala jsem přemýšlet. Poslední dobou se často koukám do budoucnosti, ohlížím se do minulosti a snažím se napravit přítomnost.

"Někdy se stačí jen zastavit a rozhlédnout se. Třeba uvidíte napravenýho vlkodlaka." - Já

Ohlížela jsem se na staré články a nic mi nebylo dobré. Ohlížela jsem se na starou Marku nebo Máju, jestli chcete, a došlo mi, že teď mi mezi prsty proteklo něco, co nemůžu teď uchopit. Snažila jsem se na to přijít. Částečně i v předminulém článku jsem to nakousla. Zjistila jsem, že ten odkaz mám přímo před sebou.

Jak v lidech (ne)vzbudit revoltu?

27. února 2016 v 21:38 | Marka

Jak v lidech (ne)vzbudit revoltu?

Možná špatný nadpis. Ale zkuste na to odpovědět vy.

Víte, možná nemá cenu mě úpěnlivě žádat. Je to, jako když sedíte v autě, koukáte z okénka zpříma na krajinu, ale ve skutečnosti ji nevidíte. Vlastně ani nevím, proč jsem tohle začala psát. Možná, že to vzniká v mé hlavě jako články, které jsou pouhými útržky myšlenek. Možná vynakládám zbytečně energii, abych napsala jen pár nesouvislých vět. Kdoví?
Ale k původnímu tématu (ani já sama nevím, které to je). Je to jako přemlouvat hlavu, aby se zamilovala, anebo přemlouvat srdce, aby nemilovalo. Stejně tak byste mohli hlučet do zdi a já bych slyšela jen dunící kov. Nebo jenom prázdnotu a ticho.
Mluvím o přemluvání obecně. Moje lenost nezná hranic. Moje tvrdohlavost tvoří osobu, co žije v tomhle těle. Pokud mě nepřesvědčíte o tom, že jsem došla k řešení sama, tak jen těžko se změním. A když se změním, nebo své rozhodnutí, tak máte velký vliv na mě jako nikdo.
Můžete se mě tázat, můžete mi říkat věci, kterými ovlivňujete proud mých myšlenek, ale rozkaz, věta, co přímo kritizuje... To ve mně vzbudí jenom revoltu, spouru. Víte celý život se učíme přijímat kritiku, což je v pořádku, ale někomu to trvá déle. Co se týče mě, tak určitý druh kritiky já absolutně nesnáším. Je jen na vás přijít na způsob, jak mě zkritizovat. Jsem ji připravena poslouchat, ale musí být konstruktivní. Hlavně, když o ni žádám, tak si ji ráda poslechnu, abych věděla, kde dělám chyby.
A víte co? Myslím, že je to dneska u většiny lidí. Možná, že vám tu píšu návod, jak zlepšit vaše vztahy, jak ovládat lidi, anebo jak jen zkrátka přemýšlí teenagerka, ale mně je to fuk. Nechci být "ta teenagerka". Ale o to se asi musím postarat jinak. Musím přemluvit sama sebe k jinýmu chování. Možná hledět dopředu a dělat těžká rozhodnutí, která spočívají jenom v tom, co říct a jestli něco říct.

Marka

Něco málo z budoucnosti

23. února 2016 v 14:51 | Marka
Přináším vám minipohled do budoucnosti. Týká se to všechno víceméně mého blogu. Myslím, že místo toho, abyste se museli děsit, můžete být spíše natěšení. Přináším vám totiž seznam toho, co se budu snažit vám nabídnout do dalších týdnů na tomhle blogu.
Takže se tu objeví miniseznam. Bude to krátký článek, ale třeba ho přečte větší počet lidí.
  • Už jsem tu jednou psala, že přemýšlím nad novou povídkou. Ano, přemýšlím, že až dopíšu JSPT, tak se tu objeví další taková povídka. Ne asi úplně na stejný styl, ale nenechám vás zahálet; prostě budete muset pořád něco číst.
  • Ale nepůjde jenom o jednu povídku. Napíšu ještě další. Ta, co jsem tu plánovala jako první, bude opět delší, na víc kapitol. Ta další by byla jednorázová, avšak s neukončeným dějem, protože bych to použila jako začátek do mé knihy (asi šestý projekt v mojí hlavě). Proto by byla speciální, možná by se tu po kritice objevily ještě další verze, protože by to muselo být naprosto dokonalé.
  • Taky sem napíšu z mých krabic další starou povídku, kterou jsem psala jako osmiletý až desetiletý dítě.
  • Pak tu budu jednou za měsíc pořádat takové literární hry. Tedy možná. Někdy to bude čistě o tom, abyste se zúčastnili vy, někdy půjde jenom o hlasování nad mými výtvory, protože vím, že ne všichni máte čas. Já sama mám málo času.
  • A proč jsem ještě nenapsala všechny články z ankety? A proč jsem napsala zatím první? Já musím posbírat myšlenky. Chci začít, až jedno téma bude v anketě mít větší číslo než 3, zároveň až bude mít víc hlasů než nějaké jiné téma. Zkrátka to napíšu, jen se nedokáži sama rozhodnout, co první napsat, a tak to rozhodujete vy.
  • A mimochodem můžete se těšít na článek "Moje punkové myšlenky". Jenže jaksi ho mám "rozepsaný" už od prosince a zatím jsem ho nedokončila. Začíná ovšem docela zvláštně. No, podle taky toho, jestli budete chtít vědět co u mě ty punkový myšlenky znamenají.

P.S.: No future říkají dost často existence mě (vzdáleně) podobné - punkáči.

Marka

Moje prokletý myšlenky...

20. února 2016 v 18:05 | Marka

... ve (dvouch) větách


Ve frontě na lístek
Spatřil jsem tebe
V hlavě obrázek
Můj kousek nebe
Prošel jsem branou
Odletěl na zem
Utopený vinou
Teď zemřel jsem
autor:

"A tebe už vůbec nic nebolí,
tebe už vůbec nic nezajímá,..."
autor: Vypsaná FiXa, Letadlo

"Drogy nejsou tak špatné, jak všichni říkaj a nejsou tak dobré, jak všichni říkaj." Jo? Nějak to nechci zjišťovat.

"Po většinu času jsem tvrdý realista. Jednou jsem si dovolila snít a být naivní a vzlétla jsem. Rok už to bude, co díky impulsivnímu chování mám pocit, že zbytek života si můžu dovolit snít. Ale nesmí se člověk nechat stáhnout ke dnu těžkými křídly. Chápeš?"
autor:

"Člověk by měl vzhlížet k tomu, co někdo udělal, ale dojít k cíli by měl dojít vlastní cestou. Jak každý člověk má vlasní cestu v životě, tak i k vysněnému cíli."
autor:

Štěstí je volba.
Z nějakého filmu/seriálu.

"Mrak nad mojí hlavou se protrhl s prvními jarními paprsky, které rozpálily mou duši. Zapálily mé vášně pro život."
autor:

Přemýšlím nad novou povídkou.

Tři otazníky

6. února 2016 v 19:53 | Marka
blue, neon, and light image
Víte, přemýšlím momentálně dvojím způsobem o tom, proč nevím, co psát. Jestli je to moje chyba, nebo komunitou na blogu. Nebo společností? Celkově?
Víte, já se neřídím nějak extra návštěvností. Ale pojďme si přiznat, že ačkoliv někteří z nás, včetně mě, píšeme pro sebe, potěší nás nějaká ta návštěvnost. Když je někdo ochotný přečíst dlouhý článek a ještě vyplýtvat svoji energii, tak mile rádi přivítáme, čteme a odpovídáme na komentáře.
Sice je dnes mnoho způsobů, jak přilákat lidi na svůj blog, ale mě zkrátka oslovuje jen hrstka z nich. Každý si dnes osvojil nějaký. Můžeme se bavit o tom, že se zviditelníte komentáři - ať už s kritikou, vulgaritou, kladnými ohlasy, nebo zkrátka s vlastním názorem. Pak už záleží na tom, jak chcete, aby si vás lidi pamatovali. Tak je to i s články. Krom aktivity, kterou já momentálně navýšit nemůžu, jde o téma, kvalitu článků.
A teď se dostávám k jádru toho, co mi fakt běhá v hlavě sem a tam a pokud to ještě nezhublo třicet kilo, tak se divím. Můžeme si vybrat. Od recenzí knih, kosmetiky, nakupování, deníčku, povídek, aut a tak, se můžeme dostat k tématům, co lidé dnes vyhledávají nejvíce. Jde většinou o věci, na které sami nemají s prominutím koule dělat, nebo o nich psát. Od drog, cigaret až po sex. A víte co? Já se tomu nedivím, klidně ať si to čtou, vyhledávají. Klidně ať to lidi píšou, já když nebudu chtít, tak to číst nebudu. Jsem celkem tolerantní, co se týče toho. Dokonce jsem si sama proběhla i blog Porcelánové panny, nestydím se za to. Jen prosím vás po mně nechtějte, abych o tom psala. Já vím, že mě do toho nikdo nenutí, ale pak tedy přemýšlím, jestli je moje chyba, že na můj blog nevleze větší číslo lidí.
Nechci o tom psát, protože nevím, o čem bych psala. Fikce? Nechci o tom psát, protože to ani neumím, nedokážu si představit psát to cizím lidem, ovšem mluvit o tom mi jaksi nevadí; jsem vcelku upřímný a otevřený člověk. Nechci o tom psát, protože nechci číst žádný nechuťárny od úchylů, co by se mnou prováděli nejen za zavřenými dveřmi. Prostě ne.
Přiznávám se, že asi neumím psát poutavé články, nepíšu sem natolik pravidelně, aby sem chodily desítky lidí stejně často, jako já blog (přiznávám se) kontroluji. Bohatě by mi stačilo deset lidí, co by sem občas zašlo, aby mi okomentovalo a přečetlo si mé myšlenky, ale to je jedno. Nějak si s tím hlavu nedělám. Momentálně asi nemám blogu, lidem a společnosti co nabídnout. Možná jednou mě osvítí cosi, co mi natluče do hlavy nápad na novou rubriku, co sem bude chodit číst i ti rádoby slavní lidé - nejen z blogu, ale i z YT a asku. Haha. To opravdu chci, to se opravdu stane. Viva la ironia.
Ale čí je to vina mě pořád hryže.

Marka

Pozdrav v láhvi

28. ledna 2016 v 20:16 | Marka
beach, bottle, and ocean imageAhoj!
Dlouho jsem tu nebyla. Zaprvé: nevěděla jsem, co psát, i když tady je dost práce. Zadruhé: ve škole toho bylo dost, takže jsem ani čas, ani chuť neměla.
Psaní mě baví a i když jsem se teď odmlčela, tak chci pokračovat. Děkuji Morriardy za kritiku, protože výjimečně jsem to ani po sobě nečetla, tak jsem si toho vůbec nevšimla. Děkuju Neviditelné, že na mě stále myslí. Podporuje. Moc to pro mě znamená. Na JSPT se nevykašlu. Mám v hlavě (na papíře náčrt děje) pátý díl, tak snad ho splodim už dnes. Nebude asi moc dlouhý, klíčový v ději ... No nebudu spoilerovat, ale tahat vás za nitky s nervy budu i nadále. Mimochodem už vím, že po této povídce vyplivnu i další. Začínám vymýšlet možná i děj.
Jinak literárně činná jsem i mimo blog. Píšu pro sebe, tak se neděste, že nic nepíši. Navíc mám nápad na jeden článek.

Lhostejný článek

15. ledna 2016 v 19:38 | Marka
Můj poslední článek tu je již delší čas. Zamrzla jsem. Proč? Protože jsem neměla žádnou motivaci. V půlce prosince jsem přestala počítat dny, kdy jsem jen blog zapnula a zase rychle vypnula, protože se mi nechtělo. Mám vymyšleno toho tolik, co psát, ale nemohla jsem se dokopat.
Rozhodla jsem se napsat lhostejný článek, protože mě jaksi minulo přání všeho dobrého a tak. Já vám to přeji, ale ne jenom k příležitosti k novému roku. Prostě buďte šťastní every day /i když moc nemusím prznění češtiny angličtinou/, stačí si jenom hezký den udělat. I když každého z vás, komu to nejde, chápu. Teď poslední dobou zase více, než jindy. Zkrátka vám nebudu přát šťastný nový rok. Všude na blogu se to objevilo, každý to již udělal za mě. Veřte mi, že kdybych vás potkala mimo internet, tak to jistě udělám. Novoroční předsevzetí mě minulo taky. Moje předsevzetí je vstát každý den z postele, což dělám pravidelně skoro šestnáctým rokem, takže vlastně by se to minulo účinkem. Já si myslím, že jde jenom o konečné datum, kdy si lidi řeknou: "Tak a od toho dne hejbnu svojí zasr*ně línou prd*lí a začnu se sebou něco dělat." /bohužel takhle to zní v opravdovém neupraveném znění, jenom ty hvězdičky normální lidi neříkají/. Já si svůj sen začala plnit pomalinku již na začátku prosince. Řekla jsem si, že budu psát, abych do dvou roků už mohla shánět nakladatelství, ale nevěřím, že to někdy dokážu. Vím, že stát se spisovatelem není nikdy tak růžový a skvělý. Taky vím, že to není rychlý, ale když už se snažím od osmi let... Prostě něco jsem začala dělat už před měsícem a kousek, nezávisle na datumu. Na co datum? Konec světa, smrt - taky nečekají, až se všem na světě bude líbit datum, místo, způsob.
Vánoce okecávat nebudu. Každý toho měl určitě dost a já neměla tu správnou náladu, abych vám mohla velkoryse popřát - teď se mi ta nálada nějak rojí. Myslím, že vánoční čas si z nás užije skoro každý. Už kvůli tomu, že může spát dýl, nejde se do práce a do školy.
Dnes jsem přijela z lyžáku, proto jsem se neozvala dřív. Jsem rozlámaná, bolí mě koleno. Ale žiju, takže budu psát jako divá.
Doufám, že další díl JSPT tu bude co nejdříve. Dost lidí asi ztratilo zájem a ačkoliv nepíši jenom ro vás, ale i pro sebe, tak mě to celkem zaskočilo. Nejde mi o popularitu, spíš mi jde o zpětnou vazbu. Pomůže mi to, nakopne mě to. Ale to je šumák. Stejně tu povídku dopíšu. Dřív, nebo později. S vámi, nebo bez vás. A až tak učiním, tak právě dnes se mi v hlavě dokreslili další linie povídky, co bude následovat po té nynější. Uvidíme, co ze mě vypadne.
Taky mám naděje, že ještě dnes něco vyloudím, ale pochybuji, protože se mi chce spát, ještě mám v hlavě nápad do "knížky", co píšu mimo. Navíc příští týden mě čekají hromady písemek a já se na lyžáku na vše vykašlala, ehmm.
Chci už léto, zima je na nic. Mimochodem tohle je fotka z léta. Žeru jí, plno vzpomínek u toho...
Tak to bylo letem světem, stručně. Zatím ahoj, zase se ozvu. Zas tak moc na vás kašlat nemohu.
Marka

Foto: kámoška Ad :)

Tak trochu sad story

23. prosince 2015 v 22:05 | Marka
https://iamlostandfound.files.wordpress.com/2013/07/rain.jpg
Tak jsem se tady dvě tři hodinky v neděli potila nad 4. dílem JSPT. Neustále čekám jako malé dítě, až si to přečtete. Každopádně teď k tomu "Sad Story". Nejde o příběh, kdy vám budou téct slzy. Pokud nejste teda fakt ulítlí na mou maličkost, což ve vašem zájmu doufám, že ne. Vlastně nejde ani o příběh. Abych řekla pravdu tak nejde o nic jiného než o mou lenost. Měla bych: psát na blog, psát do knížky, realizovat spoustu mých příběhů, psát aspoň něco produktivního, číst sešity, číst povinnou četbu (na kterou se těším jenom se nedokážu dokopat), číst Allana Edgarda Poea, číst aspoň něco krom blogů a titulků u seriálu, měla bych zabalit zbytek vánočních dárků. Měla bych fakt spoustu věcí, ale nechce se mi. Mám vymyšlených několik témat, na které psát, ale nevím, jaké si vybrat, protože mě nikdo do toho zatím netlačí. Takže pojďte hlasovat a já naoplátku napíši článek, který (doufám) někoho bude zajímat. Taky bych se vám mohla vypsat z vlastních pocitů, pokud někdo má zájem, ale předpokládám, že to nikoho až tak nezaujalo, protože mám zkrátka stejný život jako vy. Teda nechci vás podcenit.

Marka

Abstinenti to mají těžké...

11. prosince 2015 v 21:47 | Marka
http://s1.favim.com/610/141231/drink-grunge-jack-daniels-blackampwhite-Favim.com-2348621.jpg
Jak vám asi došlo, pokud jste alespoň krapet inteligentní, což doufám jste, jsem ještě pod prahem plnoletosti. Čeká mě to. Ne, že bych se těšila, ale do té doby, jsem odsouzena být oštítkovaná jako "abstinent". Ovšem - celá česká mládež, až na světlé výjimky, u kterých se to drží většinou až do hlubokomyslné dospělosti, pije ještě dřív. Já nejsem svatá, ale nepiji, když není příležitost.
Abstinenti to mají holt těžké. A teď k jádru věci, k mému tématu.
Tenhle týden na mě doléhá stres snad z celé části školního roku, co je teprve za námi. Stres ze školy, z Vánoc.
Aby bylo jasno, Vánoce miluji, ale stres z toho, že nemáte peníze, nemáte nic hotové a koupených pěti dárků z 15ti, je pro mě teď šílené, vezmeme-li v potaz, že krom Vánoc řeším i další věci. Škola, vztahy, Vánoce, nedostatek spánku. Takže vsázím všechno na prázdniny, že ze mě spadne alespoň nějaká zátěž.
Taky na vás teď jaksi kašlu, co? Omlouvám se vám, ale prostě nestíhám, i když bych chtěla. No. Snažím se přeci jenom o nějaké cíle v realitě, takže bych se ani omlouvat nemusela, nebo ne?
Téma týdne. Nezvykejte si, moc často nemám nápad, nebo čas. Jednodušše: bude to zřídkakdy.
Ke čtvrtému dílu se snad dostanu zítra, avšak musím podotknout, že už teď vím, že bude fakt nekonečně dlouhý, takže mi to dá práci ještě napsat, avšak můžete se těšit, protože se pokusím opět o tu atmosféru. S tím, jak mám tento díl rozvrhnutý, si myslím, že se mi to povede. Snad budete ten díl mít rádi, i když už teď vím, že mě budete nesnášet za ty nervy. Tak doufám, že se mi to tenhle víkend podaří vykoumat. Už du začít.
Mimochodem už s maminkou koukáme na pohádku. Nestíhám na ně koukat, když jsem na intru, avšak teď si Prince a Večernici užívám. U notebooku. Aspoň, že to znám nazpaměť.

Marka

Moje pomatený myšlenky...

8. prosince 2015 v 18:20 | Marka

... ve (dvouch) větách.

Mám chuť si kreslit a nevím co, hh.

Odsuzuju to, co lidi dělají, ale ne ty lidi, protože nevím, proč to dělají.

Netuším, co sním, protože nemám co. Vím, jakou chci realitu, ne sny.

Jsem tak upřímná, že jsem to dnes slyšela minimálně třikrát. Ty lidi, co mě mají rádi, musí mít zákonitě rádi upřímnost, protože já jim neumím lhát. No jo, věčný boj paleše a pomluv ze základky. Z pipky jsem dá se říct vyrostla.

V každém z nás je kus mrchy, jen záleží, jestli nás to momentálně baví. Z mrchy jsem dá se říct vyrostla.

Nezáleží, kolik lidí je kolem mě, když mi chybí ten jeden.

Lidi, chce se mi spát.

Smrt. Radši umřu s člověkem než s třiceti kočkami.

Poslední dobou můžu za všechno. Tak mi to sem sypte: globální oteplování, státní dluh, neli dluh celé Evropy,... Nebo mi to jen připadá?

Pravda, logika. Podle mě každou má svou. Obojí jsou spíš určité druhy úvahy, možná filozofie.

Jsem prý svázaná křesťanství, tvrdí skaut. Ale co může, nemůže a musí skaut?

Lidi neustále potřebují pravidla. Nikdy ovšem nemůžou vymyslet pravidla na život. Život je hra, která je nemá. A když už se o to někdo pokusí, vždy je někdo porušuje. Lidi nemají pravidla. Nikdo nemůže ztabulkovat celý život a uvést zákony, protože to zkrátka nefunguje.

Snažím se být (ne)věčná optimistka, hh.

Píšu z cizího notebooku, který už druhý den okupuju. Ne, nestydím se za to.

Moje podělaný myšlenky...

5. prosince 2015 v 19:26 | Marka

... ve (dvouch) větách.

Vždycky jsem měla utkvělou představu, že dobrý článek, musí být zákonitě dlouhý článek. Blbost. Některé blogy mě už dlouho, ku*va dlouho, přesvědčují, že to není pravda. Ale neočekávám, že tenhle se někam dostane.

Nikdy jsem neuměla psát recenze na knížky, nikdy nejspíš ani nezačnu. Ale tyhle dvě mě opravdu oslovily. Vím, že už jsou dlouho bestsellery, že je čtu po delší době a bla bla bla. Asi na to většina lidí z vás přišla sama už dávno.

https://data.bux.cz/book/003/670/0036705/large.jpg
http://4.bp.blogspot.com/-WZK50nNAGIs/VUz0T_ZCX0I/AAAAAAAAE0E/cPZhPtwp41k/s1600/7988c71ad3_100443248_o2.png

Spaluje mě žár z neštěstí, že čas je tak moc relativní. Chvíle, co miluji, jsou nekonečně krátké. Ty, co nesnáším, jsou nemožně dlouhé.

Je absurdní, že vám může jeden člověk chybět, i když sedí vedle vás.

Mám chuť psát, ale nechce se mi psát 4. díl. Nechce se mi učit. Jsem fakt děsně líná.

Potřebuju ukojit svou závislost na blogu, svou závislost na knížkách.

Chci dospět. Chci svůj život. Mám skvělou rodinu, spoustu iluzí o dospělosti, o kterých vím, že až se rozplynou, nebude to skvělý. F*ck. Ale přesto chci svůj život. Stejně nikdy nemáme vlastní život ve vlastních rukách.

Vítejte v mém sprostém slovníku.

Nemám ponětí, jestli ještě vím, jaký žánr knížek a filmů mě baví. Poslední dobou mi u knížek stačí, aby byla dobře napsaná. Tím pádem se mi líbí a baví mě. Takže ji většinou zhltnu. Bohužel pomaleji než dřív, protože není tolik času. U filmů? Tam mi to je jedno, pokud mě to baví. Problém je, že málo co mě nebaví. Ale skoro na žádný film se mi nechce jít do kina.

Nevím, jaký místo mi přijde nejromantičtější. Jsem tak náladová, co se týče romantiky, že to místo by muselo, jednoduše muselo, být stejně náladový jako já. Což snad ani nejde. Muselo by být, pokud by to šlo, tiché, klidné, v soukromí. Ale zároveň by musela tam být možnost hudby, klidně jenom z mobilu. Podle toho, jak vám člověk na některé otázky odpoví, můžete vypozorovat něco z jeho duše, myšlení. Nazvěte si to, jak chcete. Zkrátka to tak je.

Poslední místo, které bych chtěla vidět? Někdo, koho mám ku*va hodně ráda, miluju ho, odpověděl, že tmu, protože v ní si lze představit vše, co chceme. Já bych chtěla umřít ve hvězdách. Ne, nemyslím to metaforicky. Prostě umřít tak, že bych plavala ve volné, vzduchoprázdném vesmíru a neviděla nic jiného než vesmír. Dokud by do mě nic nenarazilo, nebo mě nepohltilo, odráželo by se mi světlo vesmíru v duhovkách. Ovšem za předpokladu, že by vesmír nikdy neskončil.
Což u mě opět ovlivnila knížka (hádejte jaká, pokud víte).

Pravá hemisféra je u mě na 150% vyčerpaná, proto musí pracovat levá hemisféra. Asi proto mě chytají umělecké chvilky skoro pořád. Díky, chemie.

http://www-old.national-geographic.cz/wp-content/uploads/articles/thumb1_124_Supratekut%C3%A9-j%C3%A1dro-hv%C4%9Bzdy-Nasa.jpg

Víkendová múza?

28. listopadu 2015 v 13:28 | Marka
Ahoj!
Tak jsem tu, zase se jdu vykecat více či méně z celého týdne (vlastně ze dvou, ale čert to vem) nebo aktuálních pocitů, myšlenek...
Minulý víkend jsem fakt nestíhala. Díky tomu, že jsem se tak trochu tady na pokračování v mým blekotání či psaní povídek vykašlala, jsem dostala dobrý známky. Tenhle víkend mě sice čeká pár těžkých úkolů, které jsou ovšem pro moje další studium (pokud nějaké bude, heh) z mého úhlu pohledu nepodstatné, ale stihnu (snad) všechno, co okolo blogu stihnout chci. Vykecat se, což už dělám, napsat pokračování k JSPT, k čemuž se nejspíš dostanu až večer, opravit chyby, na které mě upozornili čtenáři (kteří kupodivu existují) možná napsat ještě něco. Což nejspíš nestihnu, hah.
Teď z jiného soudku. Z kterého se musím vypsat! Fakt děkuju návštěvníkům, čtenářům a především lidem, kteří si najdou čas a napíšou komentář. Fakt mě ohromuje, kolik KLADNÝCH ohlasů je! Ještě víc děkuju za kritiku, kvůli které jsem konečně vrátila svou identitu na nějaký fungující blog. Napadlo mě, že bych mohla napsat jeden tag ohledně čtění. Našla jsem ho u blogerky, co četla můj minulý blog. Taky mě napadlo napsat, proč, jak apod vznikl tenhle blog. Též mě napadlo připsat další starší povídku. Opět mám nápad přepsat starší povídku, aby byla lepší a odpovídala mým nynějším znalostem či schopnostem. No, napadlo mě toho moc, takže si to musím začít psát.
Krom toho všeho mě napadlo, ačkoliv sem nechci dávat nic moc osobního, napsat něco o mém nejlepším a zároveň nejsmutnějším dni v životě, o tom, jak bláznivě jsem se dala dohromady s mým přítelem, a další... Musím říct, že mě asi znásilnila víkendová múza, protože se na mě hrnou nápady ze všech stran. Možná to je jen vyrovnávání se se ztrátou jednoho cenného víkendu, kdy jsem na blog ničím novým nepřispěla.
Marka

I smetí na zemi je zajímavější

16. listopadu 2015 v 19:05 | Marka
Zdarec!
Ačkoliv díky písničce jsem ve vlaku vymyslela předchozí článek, tak vůbec nevím, o čem mám psát. Jaksi mi došla inspirace. Tedy až na to, že v hlavě mám uložen nápad na třetí díl povídky Jdu si pro tebe (JSPT). Tenhle článek píšu na podruhé. Až tak moc mě dohnala kyselina, která mi sžírá nápady, které se urodí v mé (ne)geniální hlavě. Dokonce už i ta chemie mi leze na mozek.
Můj život je tak nudný, nebo to není dobrý nápad sdílet na internetu takhle veřejně, že o něm psát mě ani zatím nenapadlo, ačkoliv dneska jsou deníčkovské blogy tak strašně populární. Ve skutečnosti jsem nikdy nepochopila, proč někdo tohle čte. Baví to vůbec někoho, nebo to baví lidi jen psát?
Teď už odbočuju od tématu. Popravdě už ani nevím, jaké téma mělo být u tohohle článku. Asi jen tak nesmyslně píšu plky, abych pocítila uspokojení, že na blog nese*u (bez/s prominutí/m).
Takže můj závěr je, že i smetí na zemi je zajímavější než tenhle článek a že na další díl povídky si počkáte - buď do dalšího víkendu, nebo nevím. A jednodílné povídky? Na ty by mi muselo přijít trocha inspirace. Jinak, kdybyste měli návrhy na článek nebo dotaz, tak to sem všechno nastřílejte, jinak tenhle článek bude ještě větší merda, než je. Aspoň k něčemu by byl užitečný.
Marka

Moje gramatika - žádná práce šotka

15. listopadu 2015 v 15:04 | Marka
http://4.bp.blogspot.com/-Rt2TYKueNUM/TsetjofoPoI/AAAAAAAAAJg/laqeS3n-NwM/s1600/Orc%2Bwith%2Baxe%2B%2528by%2BM4rsellino%2529.png
Ahoj!
Chci se tady omluvit za gramatické chyby. Víceméně ukliknu se celkem normálně, ale za gramatické chyby si můžu sama, ačkoliv normálně je nedělám. Většinou přijedu v pátek domů, strávím krásný den s Mladým, jak říkám svýmu klukovi, když nechci z nějakého důvodu (např. anonymita) jeho jméno napsat či vyslovit, a večer okolo osmé, deváté či dokonce desáté hodiny rozkliknu blog.cz. Nejprve si přečtu články, co mě zaujmou na hlavní stránce, pak se dostanu na svůj menší koutek pro blázny, co chtějí číst moje kecy. Odpovím na komentáře, které fakt ráda vidím, protože jsou jakousi odezvou na moje psaní, čímž vás nechci "vůbec" motivovat k psaní komentářů, a pak až začnu kutit nějaké články.
Jelikož je často píšu už po jedenácté hodině jako například Jdu si pro tebe - 1. díl, který jsem psala do půl jedný, tak se občas i můj mozek vzbouří českému jazyku, který miluju, a začne psát kraviny. Chci se omluvit všem, co to čtou! Především všem, komu moje y/i dá dělovku do očí. Byla bych ráda, kdybyste, kdykoliv na něco takového narazíte, mi rovnou napsali do komentáře upozornění. Neberu to jako kritiku, neberu to jako urážku, nýbrž jako pomoc k zdokonalení článku.
Taky nechci uspěchat povídky nebo věty, protože mě baví si hrát se slovy, proto jsem lehce pozměnila některé věty v 2. díle Jdu si pro tebe, protože občas tam byly moc krátké věty. Jsem ráda za upozornění na ně, proto jsem v okamžitě, co jsem dnes zavítala na blog, je přepsala.

Teď bych jen ráda připsala něco k mému víkendu. V pátek jsem se sem nedostala, protože jsem strávila celý večer na maturitním plese mé sestry, po kterém se mi už tak moc chtělo spát, že jsem lehla a usnula fakt světelnou rychlostí. V sobotu jsem strávila den pomáháním a učením, ze kterého stejně mám kulový. Večer v sobotu jsem vyrazila po delší době na akci, již jsem si neskutečně užila. Kapely udělaly fakt skvělý koncert, byly tam fajn lidi a já se konečně zrelaxovala. Pokud chcete vědět víc, tak napište do komentářů - nevím, zdali to někoho zajímá, proto to sem úplně rozepisovat nebudu. Možná později, kdyby bylo více dotazů, v které nedoufám.
Marka

Bla, bla, bla... Na co název?

31. října 2015 v 13:17 | Marka
Ahoj!
Předem se omlouvám za název, ale nějak se mi nechtěl vymýšlet. Taky je celkem ohrané psát "Info" a podobně. Teď už k věci. Včera, nebo spíš dneska ráno (cca o půl jedný), jsem dopsala 1. díl Jdu si pro tebe. Nevím, kdy se tady objeví něco z pokračování, protože si musím promyslet další děj. Bylo to sppíš impulsivní, takže moc nevím, jakým směrem se to bude ubírat. Každopádně mám už v hlavě nekolik druhů scénáře, takže musím vybrat jeden, který se mi bude psát nejlépe a který vás bude bavit. Uvidím, třeba mě v neděli, až pojedu na intr napadne něco, co celý příběh úplně převrátí. To mám totiž v oblibě.
No, ale abyste nebyli zklamaní, tak se chystám dnes začít nový projekt. Není to nic, co by mělo nějaké velké pokračování! Vlastně mě to napadlo, když jsem odepisovala na komentář (na první komentář od někoho, kdo má čas a chuť číst moje hovadiny... juchů :D) blogerce Tori.U (toto nemá být reklama). Psala článek, který mě přivedl na myšlenku, že bych mohla sáhnout do svého archivu a dát sem ukázku z let minulých. Tím chci říct, že vám poodhalím svoje první neúspěchy (spíše neúspěchy nežli úspěchy v mém tvůrčím psaní). Doufám, že to nepřijde nazmar. Taky je dost možné, že se třeba k něčemu vrátím, avšak moc to neočekávejte, protože nyní už nevím, co to dítě, kterým jsem byla, mělo vymyšleno a kam dál chtělo příběh směřovat. Jdu se dát do práce. Zatím užívejte víkend.

Marka

Úvod

30. října 2015 v 22:27 | Marka
Ahoj...
Začnu klasicky neklasicky. Je jedno, kde bydlím, nebo jak se jmenuju. Většina lidí mi neříká Marko; možná z toho důvodu to mám tady jen tak hozený jako autora. Někteří by mě pod tímto oslovením poznali, jiní ne. Na tom nesejde. Je mi 15, skoro /v lednu/ 16 let. Je to celkem důležitá informace, vezmeme-li v potaz, že sem chci začít psát povídky, příběhy, prostě všechno, co mě napadne. Toto není můj první blog, i když taky vím, jak ty ostatní dopadly. Taky to nejsou moje první příběhy. Nečekám, že sem budu konstantně přidávat články. Třeba sem napíšu jeden a pak se na to kvůli času studenta vykašlu. Kdo ví. Každopádně musím začít se sebou něco dělat, protože jsem v poslední době nic moc nenapsala a přestala jsem skoro číst. To mě mrzí. Navíc takovouhle flákárnou si nezačnu plnit sny jako moje okolí.
Vím, je hodně lidí, co píšou na net. Nesnáším ask /proto tam každý den skejsnu/ za to, kolik tam je stránek a lidi tam píšou příběhy. Všem se zdají úžasné - mě ne. Jsem odpůrce těchhle stránek. Teda, abych řekla pravdu, nevadí mi, ale štve mě, že povídky, co jsou pod úrovní všichni komentují slovy "Dokonalé! Krása! Nejlepší!" a nikdo je nezkritizuje! Člověk by se měl chtít zlepšit a ne psát pro návštěvnost, likey a tak. Teď se mi to tu nechce úplně celé vypisovat, ale prostě nejsem tenhle fanda. Chtěla bych psát proto, abych získala úroveň třeba i jednou něco vydat. Takže klidně do mě! Kritizujte!
O osobní kontakt si budete muset holt lidi napsat sami. Já nejsem proti, ale zas nechci se tady vyvěšovat úplně všem. Jednou sem třeba dám svoji fotku, ale to si musím ještě rozmyslet. Taky kdoví. Třeba to tu skončí jako pustý vrak lodi na dně korálových útesů.
Ještě dnes se sem pokusím alespoň přidat jeden díl.
Marka
 
 

Reklama