Staré story

Staré story - "Tenfour"

4. července 2016 v 10:57 | Marka
Slibovala jsem dlouho. Konečně jsem našla čas na další štěněcí nápad mého starého já. Jednalo se o fantasy a podle názvu soudím, že už tehdy - nebo jenom právě tehdy - jsem měla až moc bujnou fantazii. Absolutně nevím, co mělo znamenat v názvu "ten", ačkoliv je to číslovka. Třeba jsem měla vymyšleno deset nějakých symbolů jako např.: havran, nebo deset kouzelníků. Každopádně "four" tam je z jednoho prostého důvodu - psala jsem nesmysl nápadně podobající se Harrymu Potterovi o čtyřčatech. Čtyři mladé dívky se už jako malé ocitly samy, byli - což jsme všichni jistě neočekávali - sirotky.
Příběh jsem opět vytáhla z jedné z krabic. Zjistila jsem, že tady mám pro změnu docela dost materiálu, ačkoliv děj stojí za starý copyright. Dlouho jsem ten příběh neviděla, ale matně si pamatuju, že děj jsem měla promyšlen. Dvě ze sester skončily u jiného pěstouna a náhodně se měly spolu setkat. Taky vím, že jsem měla kdesi zapojené záchodky v kině, protože jsem se v době, kdy jsem to začala vymýšlet, ocitla v Praze v Hostivaři v kině.
Přidám vám sem opět úryvek, avšak nebude jediný. Pokusím se vybrat ty nejlepší kousky, třeba i perličky. Uvidím, co se najde.

Pozn. autora: První kapitola je rozdělena na dlouhé 3 (možná měly být 4, ale dál jsem se nedostala :D) části; první část má dvě verze (kupodivu). Už tehdy jsem měla poznámky, vymyšlené příšery s jmény a podobiznou, taky jsem našla poznámky s jmény všech téměř postav, míst, kde by se to dalo odehrávat a lehké nastínění vzhledu. Opět neupravuji gramatiku.

Staré story: Rozcestník

31. října 2015 v 14:46 | Marka

Staré story - Obloha mužů, Obloha dětí a žen

31. října 2015 v 14:01 | Marka
Jak jsem psala v předchozím článku, tak jsem se rozhodla věnovat tento článek blbinám, co mě napadlo, když jsem byla ještě malé štěňátko. Absolutně nevím, jak mě napadl název mého díla, proto se mě prosím vás neptejte. Takhle to zní celkem inteligentně, ale věřte, že až si přečtete alespoň část, tak vám dojde, že to moc smysl nemá. Upozorňuju dopředu, že nic nebudu upravovat a všechno přepíši ze starých papírů! Dokonce i s chybami. Opět upozorňuji, že smysl vět občas fakt nehledejte! Radši pro tuto ostudu sem nebudu dávat celý příběh, protože bych se hanbou propadla.
A jak že jsem se dostala ke svým starým příběhům? Vlastně jsem se chtěla vždycky k nim vrátit (do té
doby, dokud jsem věřila, že má smysl pokračovat), a tak jsem si je schovávala do krabic. Doteď je mám na skříni v pokoji, ale nevšímám si jich. Jsou tam zbytečné. Už jsem ani nevěřila, že je někdy otevřu! Ale teď je příležitost a já si jí nenechám ujít. Je dost možné, že z těch tří krabic (ve kterých jsou asi jen dva tři papíry) nakonec udělám mnohem víc než jen 3 články, ale spíš očekávám, že až zas jednou budu uklízet v šuplíkách, tak se něco najde a hodím to sem. Nedivte se občas úsměvným začátkům, protože to nejvtipnější se mi stejně povedlo asi ve druhé třídě. Ta povídka byla o jednorožci (jak typické) a začínala slovy: "Néé, ten jednorožec nesmí zemřít!". Jelikož jsem tím pobavila dost lidí, tak jsem se pak snažila o hlubší význam povídek, jenže v osmi letech nikdo nemá takový rozum. Musím ovšem říct, že mě všechny ty povídky celkem posunuly dál. Většina povídek vznikla večer před spaním nebo ve sprše nejprve v mé hlavě a pak až na papíře. Stejně tak vznikl první díl Jdu si pro tebe. Většinou jsem s nimi pak nic nedokázala, tak pevně doufám, že nyní ano. Realita je stejně hnusná ošklivá věc.

Obloha můžu, Obloha dětí a žen:
Jediné, na co si ohledně této povídky (psané s úmyslem, že ji jednou vydám jako knihu
- ach ty dětské sny) vzpomínám je, že Obloha mužů měl být první díl a Obloha dětí a žen
druhý. Nejsem si jistá, ale mám pocit, že to mělo být z období druhé světové války. Nej-
spíš asi jakási oblast USA, kterou jsem pletla dříve do všech mých příběhů (teď ji ne-
mám ráda). Jména jsem vymýšlela asi tak jako název, proto vás ještě jednou prosím,
abyste se mě na to neptali.
 
 

Reklama